Procházet podle oponent "TICHÝ, Vladimír"

Nyní se zobrazuje 1 - 6 z 6
  • Barokní afektová teorie
    Georgieva Ivanova, Sylvia
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-10
    Tématem této disertace je barokní afektová teorie, jeden ze základních pilířů barokního vnímání hudby a umění. Je to teoretický systém - všeobecně platný nejen pro hudbu barokního období, ale v mnohém i pro následující éru rokoka a klasicismu až do doby tvůrčího působení Beethovena. Učení o afektech staví na provázanosti lidského myšlení a cítění na stranějedné a přírodního řádu na straně druhé. Je to učení vycházející i z tehdejších představ uspořádání světa, který byl stvořen jako dokonale fungující soustava, v níž mají své místo racionálno a dokonce i iracionálno jako dvě polohy lidského bytí. Práce se opírá především o dobové prameny a literaturu, s nimiž jsem pracovala ne jako s pomocným, ale jako s výchozím materiálem - proto jsou zde i překlady dobových textů, které dosud v české muzikologicko-estetické produkci scházejí. Je to důležité pro pochopení podstaty afektové teorie a dobové snahy o přiřazení afektů k hudebně-vyjadřovacím prostředkům. Texty předkládají úhel pohledu na věc, neoddělitelnost vědy od umění a dokládají barokní koncepci lidské osobnosti jako harmonického souzvuku ducha a těla. To vše je znázorněno na pozadí tehdejší konkrétní společenské situace a estetického vnímání. I dnes překvapí, do jakých detailů měli tehdejší hudebníci a teoretikové vše objasněno, vysvětleno a zdokumentováno z historických, muzikologických a dokonce i fyziologických poznatků své doby. V těchto souvislostech postupuji i při rozkrývání a utváření pojmu afekt a s tím spojené rozdíly v systematizaci a klasifikaci afektů, a jejich znázornění pomocí hudebně-rétorických figur v kompoziční praxi a interpretaci, kde je zohledněno afektivní působení hudby na posluchače jak tehdy, tak i dnes. S tím jsem i jako interpret přistupovala při třídění a kompletování příkladů na zvukových nosičích, které jsou součástí této disertace, a řečeno s Jeanem-Philippem Rameau: pravdivost hudby a hudebního vyjádření pramení hlavně z hudby samé!
  • Dějiny české hudební teorie do počátku 20. století
    Hruška, Viktor
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2016)
    Datum obhajoby: 2016-06-10
    Práce sestává ze dvou částí: přehledu dějin české hudební teorie od doby Karla IV. do počátku 20. století a z témat vlastního původního výzkumu. Tato druhá část obsahuje tři studie publikované během doktorského studia. První slouží jako pracovní verze předmluvy k připravovanému vydání Rybových Počátečních a všeobecných základů ke všemu umění hudebnému. Druhá se zabývá opětovným objevením nejstarší učebnice harmonie v českém jazyce. Třetí mapuje vznik české hudební akustiky v 19. století.
  • Klarinet v dílech Johannesa Brahmse
    Soukalová Váchová, Kateřina
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-06
    Brahmsovo užití klarinetu v orchestrálních skladbách.
  • Koncertní tvorba J. A. Bendy (se zaměřením na cembalové koncerty)
    Keglerová, Edita
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-14
    Cílem práce je oslovit nejen širokou řadu interpretů, posluchačů, ale i podnítit činnost dalších badatelů a obnovit zájem o skladatelskou osobnost J. A. Bendy a jeho tvorbu.
  • Možnosti operací s hudebně-strukturními objekty
    Svoboda, Tomáš
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-07
    Tato studie se zabývá nejprve různým dělením hudebního prostoru (kapitola I-III). Můžeme si jej rozdělit na dvě dimenze ? na zvukovou a časovou. Každou dimenzi si ještě izolovaně rozčleníme podle jejich struktury. V každé dimenzi se tak utvoří různé (zvukové a časové) objekty, určené buď konkrétní strukturou, nebo ? není-li možné strukturu stanovit ? konturou, popisující pouze tvar objektu. Teprve kombinacemi objektů z obou dimenzí vzniknou typy hudebních objektů. Takové, které jsou uvnitř neuspořádány, nazveme jako skupina. Permutací prvků skupiny vzniknou různé podoby s přesným uspořádáním, a takové objekty nazveme segmenty (kapitola IV.). V. kapitola je věnována operováním s hudebními objekty. Všechny operace se dělí na parciální, které probíhají jen v jedné dimenzi, a totální, které jsou aplikovány současně ve obou dimenzích. Např. jde o operace: transpozice, multiplikace, inverze, otáčení aj. Poznatky se využijí pro univerzální metodu analýzy soudobé hudby. Dovedeme tak určit typ hudebního objektu i jejich ?proměny? po operacích. Výsledně rozpoznáme celkové složení hudební skladby. Tyto poznatky se však mohou využít i opačně ? jako kompoziční postup, spočívající v tvoření objektů a operování s nimi.
  • Teoretické základy varhanní interpretace
    Dvořáková, Jiřina
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-09-12