Diplomové práce / Master's theses

Permanentní URI pro tuto kolekci

http://hdl.handle.net/10318/186

Procházet

Procházet Diplomové práce / Master's theses podle oponent "DAVID, Milan"

Nyní se zobrazuje 1 - 13 z 13
  • Alban Berg: Wozzeck - komplexní scénografický projekt
    Wojtkowiak, Barbara
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-01-13
    Tato práce je teoretickou částí komplexního scénografického projektu Alban Berg: Wozzeck - Krvavá opera. Je rozdělená do tří částí pojednávajících především o operním zpracování Wozzecka. V první části se zabývám dobovým kontextem vzniku opery, který nemálo zasahuje do vnímání podoby díla, stejně tak jeho kontroverzní první uvedení. Dále vysvětlím koncepci a zpracování vlastního scénografického projektu včetně inspirací. V třetí části se věnuji současným inscenacím Wozzecka ve světě, které se liší nejen kulturním základem ze kterého vzešly, ale také formou dramatického jazyka.
  • Eugéne Ionesco: Nosorožec - komplexní scénografický projekt
    Tempír, Nikola
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-06-10
    V padesátých letech dvacátého století se začal výrazně prosazovat
  • Euripides : Medeia.
    Syrový, Michal
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-09
    Řecké dramatické umění definovalo místo, ve kterém se divadelní představení odehrává, zrodilo základní žánry - tragédii a komedii. Vznik dramat.žánru nějak souvisí s počátečními magickými představami našich předků, že sehraje-li se určitý děj, pomůže to jeho reálnému uskutečnění. Některé z mýtů, jež měly pro psýché Řeků zásadní význam. byly předváděny v rámci náboženských rituálů na jevišti a později daly vzniknout klasickým dramatům. Tragédie má patrně svůj původ v rituálním uctívání boha Dionýsa - ve zjednodušeném přehrávání jeho mýtu. Tragédie čerpá svá témama buď z historie, nebo z mýtu. Tragédie nastavuje ppomocí mytického odstupu zrcadlo současným problémům. Aristoteles definuje podstatu tragédie jako: "Zobrazení děje vážného a úplného, který má určitý rozsah, užívá jednající postavy, nikoli vyprávění a působí skrz soucit a strach a očištění takových citů (Katharsis)". Vývoj řeckého divadelního prostoru byl určen hlavně fyzickými potřebami diváků, aby dobře slyšeli a viděli herce a měnící se povahu předváděné činnosti. Athénské divadlo bylo masovou podívanou, přístupnou všem účastníkům slavností, včetně cizinců, otroků a žen, pokud si za ni zaplatili. Z počátku rituální prostor se postupně proměňuje na prostor divadelní kde je jasně vymezeno hlediště a jeviště. Začíná se zdokonalovat jevištní prostor. První scénografií byla "příroda". Divák vnímal herce na pozadí otevřené krajiny. Lidské drama na pozadí Universa. Pozdějším začleněním budovy jako dekorace se divadelní prostor odpoutává od svých nábožensko-obřadních počátků a stává umělým lidským výtvorem. Později se začínají používat malované rámy, s náznakem perspektivy a četné divadelní stroje, umožňujícíc létání, zjevování, atd. Antické drama bylo počátkem celé evropské divadelní tvorby, která se ve svých různých formách později rozšířila do celého světa. V závěru je uvedena praktická část práce - vývoj a finální podoba scénografického řešení Euripidovy Medei.
  • F. M. Dostojevskij „Zločin a trest“ komplexní scénografické řešení dramatizace románu
    Kahounová, Jana
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2024)
    Datum obhajoby: 2024-01-17
    Tato práce se zabývá scénografickou a kostýmní interpretací dramatizace románu ruského autora F. M. Dostojevského Zločin a trest. Prezentuji zde své návrhy a celkový postup, v němž jsem zkoumala různé možnosti a principy. Nejdůležitějším prvkem v tvorbě scénografie se stalo město Petrohrad, které je v mém pojetí prezentováno jako velká bažina. Tento princip vychází z historické skutečnosti a současně se stává obrazem pokoje a duše Raskolnikova. V další paralele scénografie obsahuje téma novozákonního textu Vzkříšení Lazara. Dále v práci čtenáři přibližuji hlavní psychologické téma románu ve spojitosti s ruskou pravoslavnou vírou a snažím se dojít k psychologické analýze zejména u postavy Raskolnikova a jeho vztahu k morálce, k víře a ke zločinu.
  • Giussepe Verdi: Don Carlos. Současná interpretace Verdiho oper - historismus a stylizace v operním kostýmu.
    Valášek, Aleš
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-20
    V 19. století nabývá na významu v inscenační praxi scénografická složka. Jejím cílem bylo postihnout realitu současnou či historickou. Historismus se projevoval ve všech disciplínách včetně scénografie. Divadlo se stává podívanou. K tomu přispívá rozvoj jevištních technologií a stavba nových divadelních budov (Festspielhaus Bayreuth). Na důležitosti nabývá v organismu inscenace role kostýmu. Divadla začínají zaměstnávat návrháře, zakládají krejčovské dílny. V roce 1888 vzniká příručka pro návrháře, tzv. Racinetův historický kostým (Le Costume Historique). Byly vytvořeny vyhovující tehdejším náročným inscenačním požadavkům, tzv. velkých oper (Grande Opera) ? např. Meyerbeerovy Afričanky. Snahou bylo docílit jednotného účinku celé inscenace. Velkou roli v tomto případě sehrály inscenace Saského vévody Jiřího II. Z Meiningenu (skupina tzv. Meiningenských) a Richard Wagner se svou teorií Gesamtkunstwerku. Následuje stručná charakteristika divadelního kostýmu, jeho funkce v rámci inscenace a odlišnosti od historického či civilního oděvu. Dramatický kostým je výsledkem formování dramatické osoby. Dramatické umění považujeme za obrazové umění. Objektivní realita je umělci pouze pramenem. Umělec ji mění s určitým záměrem a za určitým cílem. Tento proces se nazývá umělecká stylizace. Stejný princip se uplatňuje i při tvorbě kostýmu. Historický oděv je pouze jedním z výchozích pramenů. Stylizační míra závisí pouze na umělci. Divák vnímá dílo/kostým na základě asociativního zákona podobnosti. Podobnost musí být tak velká, aby došlo k žádané obrazové představě v mysli diváka. Současná kostýmní tvorba pracuje s metaforou. Na míru stylizace kostýmu má vliv použitá barevnost, tvarová stylizace a použitý materiál. Stylizace kostýmu musí být vždy inscenačně zdůvodněná. V současných operních inscenacích panuje minimalismus. Pojmem historizující kostým označujeme kostým s velmi malou stylizační mírou, který se příliš blíží nebo přímo shoduje s historickým kostýmem/dobovým oděvem. Nutné je rozlišovat zda se jedná o historizující kostým či jen inspiraci historií. Historismus plní především funkci popisu, zobrazuje vnější znaky nositele (např. sociální, geografické zařazení či zařazení postavy do konkrétní historické doby). Historický oděv je pouze jedním z pramenů pro tvorbu stylizovaného operního kostýmu. Opakem historismu je přílišná stylizace. Inscenační úroveň oper je ovlivněna kulturně historickým, politickým a společenským vývojem. Velkou roli hraje možnost umělců tvořit ve svobodě. Citelné stopy měl v České republice dopad totalitního režimu za světové války a komunistický režim do roku 1989, díky kterým inscenační vývoj stagnoval. Opera se stala konzervativním uměním. Často se prosazuje jako umění pro vyšší společnost. Opakem byly třeba požadavky v padesátých letech, kdy se zdůrazňovala lidovost, angažovanost, srozumitelnost. Opera měla být uměním pro nejširší lidové vrstvy. V České republice převládá ve Verdiho inscenacích historismus. V následující části jsou přiblíženy Verdiho opery Nabucco, Macbeth, La Traviata. Historie jejich vzniku, problematika a příklady inscenací. Speciální kapitoly jsou věnovány výjmečným inscenacím Verdiho oper: minimalistické Aidě Roberta Wilsona a Rigolettovi z Bayerische Staatsoper v kontrastu ke krajně historizující inscenaci Dona Carlose Herberta von Karajana. Samostatně je zpracována Verdiho opera Don Carlos, její historie, inspirace Schillerovým dramatem. Příklady inscenací, srovnání kostýmní tvorby opery Don Carlos a její činoherní předlohy. V závěru je uvedeno řešení praktické části diplomové práce ? kostýmní výprava k Verdiho Donu Carlosovi.
  • J. Anouihl: Tomáš Becket. Divadelní kostým jako nositel ikonografického významu.
    Pátá Ołdak, Agnieszka
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-12
    Diplomová práce na téma "Ikonograficky význam divadelního kostýmu" na základě hry Jeana Anouilhe, obsahuje materiál z oblastí dramatického kostýmu jako znaku na jevišti. Smyslem této práce je popsat všechny atributy kostýmu a nalézt jejich ikonografický význam. Je také podstatné nalézt v symbolice kostýmů úroveň ikonologickou: morální, společenskou, politickou, nebo alegorickou. Toto hledaní vnitřní interpretace umožňuje získat nový pohled na samotnou hru a kostýmy. V této prací je znázorněna definice: znaku, symbolu, sémiotiky, ikonografie a ikonologie a její základní částí je problematika dramatického kostýmu. Další část textu obsahuje popis dramatických postav hry "Thomas Becket aneb čest Boží" a všechny atributy jejich kostýmů: materiálu, barvy, střihu, formy a kompozicí. Prácí uzavírá oblast ikonologie dramatických situací hry.
  • Komplexní scénografický projekt dramatizace hry Milana Pavlíka na motivy knihy Antoine de Saint - Exupéryho "Malý princ" pro divadlo DISK
    Marčetič, Anja
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-09-07
    Diplomová práce o problematice divadla pro děti a mládež, a pochopení dětské
  • Martin Sherman: "Bent" (Teplouš) - komplexní scénografické řešení divadelní hry a filmového díla
    Čačko, Jozef Hugo
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2014)
    Datum obhajoby: 2014-06-17
    Práce sa zaoberá komplexným spracovaním inscenácie vo všetkých podstatných zložkách potrebných k vzniku inscenácie. Opisom a rozborom už vzniknutých inscenácií v Amerike, problematikou homosexuality a jej prevádzania do výtvarných zložiek a dramatických situácií, režijnou stavbou a tvorbou konkrétnych obrazov a historických prameňov dôležitých pre uchopenie témy. Posledná časť je venovaná celistvému konceptu inscenácie po scénografickej a kostýmovej stránke, vnímania hudby, nálad a konkrétnych obrazov.
  • Prezentace scénografického díla. Koncepční a prostorové řešení české expozice na PQ.
    Tereba, Ján
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2019)
    Datum obhajoby: 2019-09-09
    Cílem této diplomové práce je připravit ideový a výtvarně ucelený koncept výstavy české expozice na PQ 2019. Koncept bude vycházet jak z vlastních profesních zkušeností, tak z podrobnějšího studia fenoménu instalace, která se mimo pole krásného umění stala i nedílnou součástí oboru výstavnictví. V teoretické části proto budu hledat společné jmenovatele práce na instalaci a práce na scénografickém řešení, jakou roli hraje instalace ve výstavnictví a jak výstavnictví samotné buduje a sděluje prostor. Chci najít odpovědi na otázky: Jaká je role diváka v prostoru expozice? Má instalace dramatickou potenci? Jaký je rozdíl mezi instalací a scénografií? Jaké jsou možnosti vyprávění v rámci prostorového řešení výstavy, instalace? Výsledkem by mělo být využití těchto poznatků při vypracování ucelené koncepce expozice prezentující scénografii vzniklou na českém území během let 2015–2019.
  • Projekt - Moliere : Don Juan
    Fagan, Joshua Mills
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2006)
    Datum obhajoby: 2006-06-22
  • Specifické případy prostorotvorné funkce dramatické osoby Ch. Marlowa: Dr. Faust
    Stojčevski, Dragan
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2006)
    Datum obhajoby: 2006-01-19
    Tato diplomová práce se snaží najít odpověď na otázku, jakou prostorotvornou funkci může nést dramatická osoba. Hledá způsoby, jakými scénografie tvoří prostor a zejména konkrétní prostředí, pomocí živého herce. V uvedených úvahách jsem se omezil na osobní zkušenost v činohře. Možnosti (nejen kukátkového divadla) jsou vysvětleny na příkladech Višňového sadu A.P. Čechova, Shakespearově Snu noci Svatojánské a hlouběji rozpracovány na příkladu funkce chóru u hry Tragická historie o doktoru Faustovi od Christophera Marlowa. Scénografická studie této hry tvoří jádro celé práce. Součástí prezentace je i performance Faust, která se konala na Třetím bienále industiální stopy v Kladně, tato je popsána na konci.
  • The Emperor of Atlantis
    Ginati, Tamar
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-09-08
    The opera The Emperor of Atlantis opens a door to a significant world. My journeys to the town Terezin was accompanied with thoughtsas each visit had it own value, and focused on different perspective of the history. I was traveling to Terezin in my own initiation, while other people, with the similar origin amine, about 70 years ago have done it in coercion, without any idea of their destiny
  • Tom Stoppard: TRAVESTIE - komplexní scénografický projekt.
    Kürner, Marjetka
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-09-07
    Komedie Travestie, dílo jednoho z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších současných dramatiků, T. Stopparda, byla poprvé uvedena r. 1974 a je jedním z nejdůležitějších děl tohoto anglického autora naroz. r. 1937 na území tehdejšího Československa. Travestie svede dohromady tři důležité historické osobnosti: modernistu Jamese Joyce, dadaistu Tristana Tzaru a revolucionáře V.I. Lenina, které skrze svou fantazii a nejasné vzpomínky spojuje hlavní postava Henryho Carra. Svoji interpretaci díla jsem založila na analýze díla a hledání inspirace ve vizuálně přitažlivém dadaistickém hnutí. Vytvořila jsem základní koncept, podle které jsem vytvářela scénu a kostýmy postav v inscenaci. Důležitou linii pro mou práci představoval charakter hlavní postavy Henryho Carra, maloměšťáckého narcistického člověka, který není schopný vytvořit ani tradičně umělecké či snad avantgardně revoluční dílo. Carra chápu jako karikaturu nás všech. Protože je celé dílo karikaturou postav, jež se v něm objevují, karikovala jsem také místo, ve kterém se příběh odvíjí. Ocitneme se tak na pískovišti, hřišti, na kterém postavy konfrontují své odlišné názory o politice, umění či umělcích.